Jídlo. Eva Švankmajerová a Jan Švankmajer, Retrospektivní výstava 1958–2004

Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer

Eva Švankmajerová (25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy – 20. října 2005 v Praze) byla česká výtvarnice, básnířka a prozaička.

Od roku 1970 členka Surrealistické skupiny, známá svými surrealistickými obrazy, knihami a filmy i v zahraničí. Na filmové tvorbě spolupracovala se svým mužem, ale i dalšími režiséry (mezi jinými s Edvaldem Schormem, Jaromile Jirešem a Jurajem Herzem). Je držitelkou celkem 5 Českých lvů - za nejlepší výtvarný počin za filmy Lekce Faust a Šílení, za nejlepší výtvarné řešení za film Otesánek a za nejlepší filmový plakát k filmům Otesánek a Šílení. Ve výtvarném umění na sebe upozornila v šedesátých a sedmdesátých letech Emancipačním cyklem – variacemi na známé obrazy, na nichž nahradila ženské postavy mužskými.

Jan Švankmajer (* 4. září 1934 Praha) je český filmový režisér, animátor a výtvarník; čelný představitel pozdního českého surrealismu. Vystudoval na pražské VŠUP a loutkové katedře AMU. Na pole filmu vstoupil v 60. letech, v době české nové vlny, svůj první film Poslední trik pana Schwarzenwalldea a pana Edgara vytvořil v roce 1964. Poté se zaměřoval na krátké filmy, kde kombinoval prvky z loutkařství, animaci a prvky hraného filmu. Mezinárodní pozornost získal v roce 1983 přehlídkou svých filmů z 60. let na mezinárodním filmovém festivalu Fifa. V roce 1988 natočil svůj první dlouhometrážní film Něco z Alenky, který získal světový úspěch. Poté natočil několik dlouhých filmů, nejnovější Přežít svůj život v roce 2010. Jako výtvarník a animátor se podílel také na filmech dalších tvůrců a tvoří i výtvarná díla mimo film. Často spolupracoval se svou ženou. Spolupracuje také s producentem Jaromírem Kellistou , s kterým po roce 1989 založil produkční firmu. Švankamjerův umělecký styl je těžko zařaditelný, většinou je řazen k surrealismu, v kterém byl ovlivněn již v 60. letech Vratislavem Eggenbergem. Jeho dílo ovlivnilo jak domácí umělce, tak i několik zahraničních, jako je Tim Burton, Terry Giliam, bratři Quaiovy, nebo Shane Acker.

Anotace k výstavě

Jídlo je název retrospektivní výstavy Evy a Jana Švankmajerových, na kterou oba surrealističtí výtvarníci přichystali pestrou všehochuť své tvorby od konce 50. let, slibující opulentní umělecký zážitek. "Expozici jsme koncipovali jako manýristickou kunstkameru. Obrazy, objekty, kresby, sny, koláže keramiku, loutky, lásky, básně, fotografie, fetiše, grafiku, rébusy či dokumenty představujeme v deseti prostorech. Nejsou uspořádány chronologicky, ale tematicky se prolínají," řekl Švankmajer, když před vernisáží obsáhlé expozice provázel novináře. Návštěvníci tam spatří i společné práce obou bytostně propojených výtvarníků, podepsaných proto šifrou "Evašvankmajerjan". Součástí expozice je i pokus o jakousi morfologickou dokumentaci jejich životů - od dětství přes určující setkání, rodinu, film, surrealistickou skupinu až k šumavskému Hornímu Staňkovu. "Název Jídlo jsme výstavě dali proto, abychom se odlišili od těch, kteří dělají umění. Protože surrealismus podle Andrého Bretona uměním není," řekl výtvarník, loutkář, světoznámý filmový režisér a scenárista, který v září oslaví sedmdesátiny. Jídlo je podle něj přítomno i v jeho filmech jako symbol této všežravé civilizace. I tento žánr je na výstavě zastoupen. Například projekcemi krátkých snímků a v jednom z "kabinetů kuriozit" i scénami k filmům Lekce Faust, Něco z Alenky, masturbačním přístrojem ze Spiklenců slasti a loutkami Otesánka. 

Retrospektivu díla předních českých představitelů surrealistického hnutí druhé poloviny 20. století Evy a Jana Švankmajerových zhlédlo  přes 10.000 lidí.