Igoru Stravinskému (1882–1971) přísluší nesporné zakladatelské místo v nové hudbě. Cesta jeho umění je vzestupná. Bezprostřední nadání hudební a umělecké vychází z jasného ideového zázemí.
Život s uměním je tu spojen v jednotný nerozborný a nerozlučitelný celek. Právě díky tomu je jednou z nejdůležitějších osobností soudobé hudby a umění vůbec. Soubor sedmi přednášek pronesených na Harvardu v rozmezí let 1938–1939, shrnutých v této knize, patří mezi nejdůležitější texty hudební vědy. Je to dílo, které vzniklo na prahu Stravinského šedesátky, dílo umělecké zralosti a jasného světonázoru. Dílo, které odkrývá podstatu a je i analýzou vlastní tvorby