Marie Klimešová (*1952) je historička umění a kurátorka. Absolvovala katedru dějin a teorie umění FFUK (1970–1976), Ph.D. (2005), habilitace (2010). Působila v Národní galerii v Praze (v letech 1977–1981 a 1997–2002), v ÚTDU ČSAV ( 1981–1987) a v Galerii hl. města Prahy (1987–1997). Od roku 2003 přednáší na Ústavu pro dějiny umění FFUK se zaměřením na umění 40.– 80.let 20. století. Je členkou AICA, v letech 2005–2008 byla předsedkyní Uměleckohistorické společnosti.
Již v období normalizace se podílela na významných neoficiálních výstavách současného umění, po roce 1989 pak realizovala důležité syntetické výstavy zaměřené především na rehabilitaci a nové zhodnocení českého umění druhé poloviny 20. století, zejména 40. a 50. let. (Ohniska znovuzrození: České umění 1956 ̶ 1963; Roky ve dnech: České umění 1945 ̶ 1957). Systematický průzkumu tvorby umělců, které pokládá za v daném období za klíčové, završila mnoha autorskými retrospektivami i výstavami, v nichž analyzuje dílo prostřednictvím subtilnějšího úhlu pohledu (kupř. Sekal a Japonsko). Všechny výstavní projekty jsou spojeny s publikacemi, ať již v podobě katalogu anebo knihy.
fotografie Výstava Neklidná krása představuje dílo významného představitele českého poválečné malby – Stanislava Podhrázského (1920–1999). Svým raným dílem se řadí k radikálním představitelům českého poválečného surrealismu, k jeho blízkým přátelům patřili Zbyněk Sekal, Zdeněk Palcr, Josef Lehoučka, Emila a Mikuláš Medkovi a Miloš Chlupáč. Pozdější autorova tvorba má solitérní povahu a vedle surrealismu pozoruhodně intuitivním způsobem reflektuje formální vzorce i dalších důležitých etap světového výtvarného dědictví (zejm. italská renesance a manýrismus). Vedle trvale přítomné znepokojivosti ji charakterizuje spontaneita, formální svrchovanost a velké lyrické hodnoty. Důkladná retrospektiva v Domě U Kamenného Zvonu spolu s vydáním monografie (Arbor Vitae) má přispět k hlubší definici této osoby a odpovídajícím způsobem zhodnotit Podhrázského celoživotní tvorbu.