Světelnou brázdou

Vladimír Hanuš, kurátor: Zdeněk Freisleben

Vladimír Hanuš se narodil 19.5. 1961 v Rychnově nad Kněžnou, zde vystudoval gymnázium (1976-1980) a po neúspěšné maturitě -chtěl být pilotem - odchází na dvouletou hotelovou školu. Následně nastupuje na Základní vojenskou službu v Plzni (82-84). Po propuštění pracuje v Praze jako stavební dělník a usiluje o přijetí na Akademii výtvarných umění. Přijat byl v r. 1988 a studoval u významných českých výtvarníků Karla Malicha (zde obdržel Ateliérovou cenu AVU) a Františka Hodonského (1988-1994). V roce 1996 obdržel stipendium The Pollock-Krasner Foundation, Inc. v New Yorku. Pravidelně vystavuje v České republice i v zahraničí. Je zastoupen ve sbírkách státních galerií (VČG Pardubice, OG Rychnov nad Kněžnou, GMU Hradec Králové, GAVU Cheb, GKK-Klatovy-Klenová, Horácká galerie-Nové Město na Moravě, GVUN Náchod) i významných soukromých sběratelů. (ČR, Anglie, Francie, Holandsko, Německo, Švýcarsko, Kanada, USA). Zachycuje českou krajinu jinak než ostatní čeští malíři. Stát se malířem se rozhodl ve svých 24 letech a s třiceti lety zkušeností lze jeho dílo srovnávat s orací takových osobností, jakými byli František Kupka či Josef Šíma. „Hanušova malba potlačuje kresbu, barva atakuje naše smysly, buduje prostor, plní funkci světla. Diváka na první pohled zaujme koloristický účinek obrazů a barevná souhra skvrn a akumulovaných vrstev rafinovaně odstupňovaných tónů, díky nimž barvy z plátna vystupují, vyzařují a pulzují. Tvary nejsou přesně geometricky vymezené a jejich plochy mají nepravidelné, mnohdy až transparentní okraje. Jemně promalované barevné vrstvy se překrývají a prostupují. Ve své většině jde o podivuhodné zachycení krajiny, velmi odlišné od české krajinářské tradice, a přitom z ní vychází a rozvíjí ji.“ (Zítra bude oblakem-Galerie Smečky,Praha 09/2016 - PhDr. Ing. Martin Souček)

Anotace k výstavě

Petrkov č.p.13 u Havlíčkova Brodu

Vernisáž, přátelská blízkost rozhovorů, skvělá instalace, hudba a čtení textů… Petrkov úplně rozkvetl novou výstavou Vladimíra Hanuše a světlem, které jako by bylo obrazy a objekty v prostoru chodby a salónku násobené! Veliké poděkování vedle autora patří Zdeňku Freislebenovi a Ondřeji Hanušovi!