Pod zimním sluncem jihu. Čeští malíři na Korsice a Francouzské Riviéře 1925-1931

Marcel Fišer

Marcel Fišer (*1969) je historik umění se zaměřením na umění 20. a 21. století. Od roku 2010 působí jako ředitel Galerie výtvarného umění v Chebu, kterou v roce 2016 rozšířil o pobočku Retromuseum věnovanou designu a životnímu stylu. Předtím, v letech 1996 až 2009 pracoval v Galerii Klatovy / Klenová (od 2000 jako ředitel). V první polovině 90. let při studiu dějin umění na FF UK v Praze založil a řídil Galerii AFFA, později přejmenovanou na Galerii Malostranská beseda, kde např. proběhly první samostatné výstavy Kryštofa Kintery, Jána Mančušky, Veroniky Holcové či Luboše Plného. V letech 2013–2016 byl místopředsedou Uměleckohistorické společnosti. Mezi jeho dílčí zájmy patří umění ve veřejném prostoru (založil jeho internetovou databázi) nebo umění českých Němců před rokem 1945 (je spolukurátorem sympozia Mezery v historii). V Galerii Klatovy / Klenová založil projekt StartPoint, přehlídku absolventů evropských výtvarných škol, která pak po jeho nuceném odchodu z galerie doputovala přes GASK, Wanieck Gallery a DOX až do NG v Praze. Dalšími projekty, které zde inicioval a organizoval, byly cena Osobnost roku za umělecký počin roku (dnes ji pořádá Art+antiques ve spolupráci s portálem artalk.cz a GAVU Cheb), festival ARTFEST nebo časopis PARS. Je absolventem doktorského programu Dějiny umění na FF UK v Praze (2012).

Anotace k výstavě

Výstava se zabývá dvěma fenomény, jež se v letech 1925 až 1931 vzájemně proplétaly a s nimiž jsou také spojeny její dvě ústřední postavy – Otakar Nejedlý (1883–1957) a Josef Hubáček (1899–1931). Setkali se, když byl Nejedlý na konci roku 1924 povolán do čela obnoveného ateliéru krajinomalby na pražské Akademii, kam přestoupil i Hubáček se záměrem zde školu dokončit. Oněmi fenomény je jednak prvních šest zahraničních plenérů Nejedlého krajinářského ateliéru na Francouzské Riviéře a na Korsice (1925 Cagnes-sur-Mer, 1926 Cap d’Antibes, 1928 a 1929 Ajaccio, 1930 Pont de Suve u Toulonu, 1931 Cap Ferrat u Nice) a jednak Hubáčkův „objev“ Korsiky, kde v jejím hlavním městě Ajacciu strávil čtyři zimy (1926/27 – 1929/30). Přijížděli sem za ním jak Nejedlý se svou školou i individuálně, tak jeho dva nejbližší přátelé Bedřich Piskač (1898–1929), který pak krátce nato zemřel právě při cestě na Korsiku, a Jan Slavíček (1900–1970). Nejedlý a Hubáček reprezentují tradičnější polohy krajinářství. Hubáček v té době přecházel od projevu ovlivněného Cézannem a Corotem k zemitějšímu courbetovskému realismu, který ve svých závěrečných obrazech z Korsiky propojil s úsilím o ideální kompozici téměř klasicizujícího střihu. Tyto obrazy tak představují nejen vrchol jeho díla, ale řadí se také k nejvýznamnějším projevům české krajinomalby 20. století. Slavíček s Piskačem tehdy naopak procházeli neofauvistickým obdobím. Mezi studenty najdeme osobnosti, které se později dokázaly výrazně prosadit, i regionální krajináře, někdy zcela pozapomenuté. Na výstavě jsou pracemi z pobytů zastoupeni Alois Fišárek, Bořivoj Žufan, Bohumír Dvorský, Vladimír Hroch, František Michl, Josef Vacke, Lucie Klímová, Josef Václav Síla a Josef Olexa.