Josef Váchal a Praha

Hana Klínková

Narozena v Táboře, archivářka v oddělení literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, autorka prací z literární a kulturní historie 19. i 20. století. Absolventka oboru čeština-dějepis na FF UK v Praze. Legendárnímu dřevorytci se Hana Klínková, autorka obsáhlé monografie Josef Váchal / Kniha vzpomínek, věnuje dlouhodobě. Publikace byla vydána souběžně s ní ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví a nakladatelstvím Arbor vitae.

https://www.novinky.cz/kultura/salon/414286-na-kolo-s-josefem-vachalem-plavajznici-a-pemzlikari.html

Anotace k výstavě

Josef Váchal, jeden z nejvýraznějších českých umělců minulého století, prožil v Praze přes čtyřicet let svého života. Prahu jako ústřední motiv jeho dřevorytu či oleje nenalezneme, lze ji objevit pouze na příležitostných kresbičkách či jako nepodstatný vedlejší motiv. Praha nicméně ke kontextu Váchalova života a jeho výtvarné tvorby neoddělitelně patří. V Praze Váchal vytvořil zásadní část svého výtvarného díla, město mu poskytlo domov a zázemí, prostředí, bez něhož by – řečeno s trochou nadsázky – ani Váchal nebyl tím, kým se stal. V Praze žil od roku 1898, od svých čtrnácti let, kdy se sem přišel, aby se tu vyučil knihvazačem. Odstěhoval se až za dvaačtyřicet let poté na rodný statek malířky Anny Mackové, své životní družky, do Studeňan, kde od roku 1940 žil až do své smrti v roce 1969. V Praze absolvoval Váchal základní výtvarná školení u A. Kalvody, A. Herverta a R. Béma. Navázal tu také četná přátelství. Díky mediku K. Amerlingovi se zapojil do tzv. Vinohradského korza, kde se jeho přáteli stali např. J. Reichman a L. Sychrava. V Praze prohluboval rovněž své umělecké kontakty, především s vinohradskými a vršovickými výtvarníky, s nimiž vystavoval v Grébovce či Národním domě. V Praze žila ve Vršovicích v Barákově ulici č. 15 (dnešní Voroněžské) umělcova matka Anna Váchalová-Hlaváčková, u níž ve svých uměleckých počátcích bydlel. Bez její dlouholeté podpory by se umělec nikdy nemohl stát svobodným, nezávislým, ani vytvořit tak rozsáhlé dílo. Do nedaleké Bělehradské ulice č. 64 na Vinohradech chodil Váchal na návštěvy k blízkému příbuznému, malíři Mikoláši Alšovi a jeho rodině. Váchalovy ateliéry (a zároveň byty) se nacházely na Vinohradech a ve Vršovicích, z nichž nejznámější byly adresy „Brandlova“ (dnešní Římská, 1908–1910), „Kladská 3“ (1910–1915) a „Tyršova 7“ (dnešní Žitomírská, 1915–1940). K návštěvníkům těchto ateliérů patřili J. Deml, R. Medek, K. Neumannová, S. K. Neumann, S. Bouška, hudebník F. Procházka, E. A. Hruška, J. E. Hnátek, knihař L. Bradáč, sestry K. a M. Přibilovy, architekt J. Polívka, farář a básník F. Kašpar, A. Laurin, Váchalův žák v dřevorytu J. Hodek a další známé osobnosti. V Praze se Váchal v mládí seznámil s lidmi z theosofického, spiritistického a obecně řečeno esoterického prostředí, které mělo zásadní vliv na jeho tvorbu. Chodíval do kavárny Unionky, kde se tehdy scházela Theosofická společnost. Seznámil se mimo jiné s J. Adamírou, M. Maixnerem a K. Weinfurterem. S Weinfurterem a Maixnerem chodíval do hospody k Šibalovům na Žižkov, kde Váchal patřil do okruhu spiritistů, kteří se scházeli u „bratra“ Zemana. Dalším legendárním místem pražských okultistů byl tzv. „Sklep“ čili ateliér sochaře Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici na Vinohradech. V roce 1912 se na vltavském nábřeží potkal, díky J. Hodkovi, se svou životní láskou Mášou Pešulovou, svou budoucí ženou, předčasně zemřelou v roce 1922. V Praze se setkal i se svou celoživotní družkou výtvarnicí Annou Mackovou, která bydlela taktéž ve Vršovicích, a to v Kollárově (dnešní Černomořské) ulici č. 13. V Praze chodíval Váchal do kaváren, hospod, kin, divadel, galerií a knihoven. Mezi čtvrti, kde umělec nejvíce pobýval, patřily kromě první městské části, také Vinohrady, Vršovice, Nusle, Michle, Strašnice, Žižkov a Smíchov, ale je možné říci, že se pohyboval po celé Praze, ať již navštěvoval přátele, chodil na vycházky či se vydával na výlety. Mezi místa jeho oblíbených výletů za hranice Prahy patřil např. Kunratický mlýn. Významným a zásadním místem byl pro Váchala vrch Bohdalec, tehdy ještě nezastavěný, odkud se naskýtaly nejen zajímavé pohledy na Prahu. Pro umělce to byl jakýsi neobydlený ostrov, tyčící se nad městem, kam chodil meditovat i venčit své psy. Výstava v galerii Smečky připomene Váchala právě v tomto „pražského kontextu“. Galerie Smečky se zaměřuje na především na českou koláž, na této výstavě žádnou koláž nepředstaví, nýbrž právě sama výstava „Josef Váchal a Praha“ bude v jistém smyslu jakousi velkou „koláží“ seskládanou z různorodého fotografického, obrazového i psaného materiálu a z artefaktů patřících do jeho života. Vystaveny budou i práce Anny Mackové s tématikou Prahy, a to nejen dřevoryty, ale i soubor kreseb s pražskými motivy. Chybět nebude ani sběratelská kuriozita: „výuční dřevoryt“ jediného Váchalova žáka Josefa Hodka, na němž mu učitel vyryl na pozadí zapadající slunce. Důležitou součástí výstavy budou reprodukce dobových fotografií a archiválie z fondů Památníku národního písemnictví a Knihovny Národního muzea. K vidění budou i „dotýkané“ předměty z Mistrovy domácnosti, mj. jeho dýmka (dodnes vonící tabákem), hůl, cestovní kufřík či magický amulet. Na výstavě se bude možno setkat vedle známých Váchalových děl (mj. Komedie života, Kobka života a mystiky, Štěstí „náhody“, cyklus Meditace o životě, volné listy z Receptáře barevného dřevorytu) s méně vystavovanými pracemi (např. cyklus Deset příběhů o psech či olej z okolí Prahy nazvaný Černošice – stráň k Vonoklasům). Některé exempláře, především kresby (Portrét mé matky, Na Belvederu, Kterak bytosti dobré se zlým ustavičně ve člověku zápasí spolu a další), návrhy pro loutkové divadlo M. Alše a Váchalovy fotografie (resp. jejich reprodukce), budou na výstavě představeny poprvé. Mezi doprovodné akce výstavy je zařazena i vycházka po Vinohradech a Vršovicích ve Váchalových stopách.