Decadence Now! Za hranicí krajnosti

Otto M. Urban

Otto M. Urban patří v českém kulturním prostředí k odborníkům zejména na oblast symbolismu a dekadence. Téma intenzivně sleduje už od 90. let, a jak zmínil, období přelomu 19. a 20. století ho baví nejen proto, že nebylo dlouhou dobu adekvátně a do hloubky zpracováno, ale má k němu i osobní vztah.

Ve svém odborném zájmu se ale Otto M. Urban pohybuje jak mezi uměním přelomu 19. a 20. století, tak současným uměním. To ostatně dokazuje i jeho kurátorské angažmá pro výstavu Decadence Now! Za hranicí krajnosti v roce 2010 v Rudolfinu.

„Už dlouhou dobu mě zajímají temné stránky umění a lidské existence. Témata vycházejí z pozorování, všimnete si, že se nějaký motiv objevuje častěji, a vy se ptáte proč. Jakou roli hraje třeba bondage ve výtvarném zobrazení. Pokud chceme mít nějaký komplexnější pohled na to, co jsme a kde žijeme, tak se musíme zabývat i tématy, která jsou pro někoho skandální, nepříjemná či odpuzující.Před čtrnácti lety byla situace odlišná. Cítím to sám v projektech, které jsou spojeny s extrémnější rovinnou, že vnitřní, nepsaná cenzura je dnes daleko silnější. Řada institucí je dnes daleko méně otevřená. Jdeme spíš směrem k cenzuře, která je skrytá za něčím, čemu se říká politická korektnost.“

Anotace k výstavě

Výstava Decadence Now! Za hranicí krajnosti je mezinárodním projektem, který se snaží koncepčně pracovat s pojmem dekadence v současném umění. Výstava v pražském Rudolfinu není dělena chronologicky, ale tematicky do pěti oddílů, jež na sebe plynule a logicky navazují a vytvářejí tak pomyslný a uzavírající se kruh. V teorii umění se v posledních letech stále více objevují pojmy dekadence a dekadentní, často také v souvislosti se současným uměním. Obecnost pojmu dekadence, respektive jeho paralelní existence i vně sféry umění, umožňuje nové metodologické postupy a kombinace, objevuje nová teritoria a vztahy. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. Dekadence je pevně spojena i s jasným postojem krajního individualismu. Dekadence je téma, které je v současné kultuře aktuální, či lépe, opět aktuální. Apokalyptický pocit zmaru a krize naší civilizace podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidského nitra i samotného světa. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců jako Jeff Koons, Cindy Sherman, Nobuyoshi Araki, Jake a Dinos Chapman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a dalších. V této souvislosti je patrný i zvýšený zájem o dekadenci ze strany odborné i laické veřejnosti. Výstavy představující díla dekadentního umění vyvolávají nadšené reakce, stejně jako provokují veřejné skandály. Vždy ale otevírají diskuzi k celé řadě klíčových témat jako odcizení, ošklivost, krása, halucinace, smrt, pornografie, násilí, drogy, nemoc, šílenství, která formují základní otázky současné kultury a společnosti. Ukazuje se také, že i témata zdánlivě zastaralá a neaktuální, jako např. cenzura (vnitřní i vnější), se v kontextu nové politické korektnosti opět dostávají na scénu. Dekadentní umění je subverzivní, podněcující, nevyvolává lhostejnost, ale vyžaduje formulování jasného postoje. Dekadence je v tomto smyslu vyhrocená, extrémní i provokativní. Odcizenost, zdánlivá nezaujatost, resp. odosobněné voyeurství, je také jasně vyprofilovaným postojem dekadence. Výstava představí současné umělce a jejich díla z oblasti malby, plastiky, fotografie i videa v pěti hlavních kapitolách, z nichž kapitola Pop, rozšířena o samostatnou instalaci „Pokoj č. 13“ v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ukáže současné dekadentní trendy v módě či designu.