V posledních dvou desetiletích stále více umělců zobrazuje ve svých dílech houby, které se postupně přesunuly z okrajů do centra obrazů jako jejich ústřední motiv. Pro několik výtvarníků se houby staly hlavním námětem tvorby. Zdálo by se, že tato tendence souvisí s nově nabitým pocitem svobody po roce 1989, jehož projevem bylo i nadšení pro experimenty s halucinogenními látkami, ty však v celém tématu hrají spíše okrajovou roli. Důležitějším se jeví způsob, jakým je postmoderním umění vnímán kýč a jak se význam a podoba kýče proměňují v průběhu času. Vedle toho je nezanedbatelným faktem to, že houbaření patří v těchto zeměpisných šířkách k oblíbeným činnostem, jež nezůstává bez příznivého vlivu na vnímání hub jako takových. Smyslem výstavy je představit tento zajímavý ikonografický proud několika retrospektivními pohledy do 20. století, a to prostřednictvím tematických okruhů, které houby zkoumají podle jejich magického, ornamentálního, symbolického či sběratelského významu.