Oskar Spielmann. Brno-Alžír-Toulon

Ivo Habán

Výstava Oskara Spielmanna (1901–1974) v GAVU Cheb je prvním souborným připomenutím umělce v prostoru někdejšího Československa od roku 1936, kdy se malíř naposledy představil v Brně, Praze a Bratislavě. Německy hovořící rodák z Brna náleží do příběhu meziválečné scény českých zemí. Svým více než třicetiletým pobytem v Alžírsku a v Maroku se zároveň v mnohém vymyká. Po studiích ve Vídni a na pražské Akademii působil v řadách brněnského uměleckého sdružení Scholle. Roku 1931 odjel díky stipendiu do Paříže, odkud pokračoval do Alžíru. Na severu Afriky setrval až do poloviny šedesátých let. Jako pokřtěný katolík s židovskými kořeny se záhy začlenil do alžírské výtvarné scény a stal se stabilní součástí prezentací umění francouzské severní Afriky. Roku 1945 obdržel prestižní alžírskou uměleckou Grand Prix, která definitivně stvrdila jeho status alžírského umělce. V Alžírsku, kde působil také jako středoškolský pedagog, setrval i v prvních letech nezávislosti. Přesto zemi nakonec opustil a závěr života prožil v jihofrancouzském přístavním městě Toulonu. Středoevropan Spielmann se stal součástí tzv. alžírské školy a do značné míry se identifikoval s arabskou kulturou. Jeho umělecký odkaz vytvořený na sklonku koloniální éry propojuje kulturní světy pomyslného Západu a Východu. Výstava představuje na osm desítek maleb a velkoformátových kvašů z institucí i soukromých sbírek. Přibližně polovinu děl se podařilo zapůjčit z francouzské části pozůstalosti umělce, většinu Spielmannových prací spatří současné publikumv České republice vůbec poprvé.

GAVU Cheb presents the work of Oskar Spielmann (1901–1974). It is the first comprehensive commemoration of an artist from the former Czechoslovakia since 1936, when the painter himself showed his work in Brno, Prague, and Bratislava. This German-speaking native of Brno was a part of the interwar art scene in the Czech lands. At the same time, his more than thirty years of residence in Algeria and Morocco distinguish him in many other ways. After studying in Vienna and atthe Prague Academy, he worked in the ranks of the Brno art association Scholle. In 1931, thanks to receiving a scholarship, he went to Paris; from there, he continued on to Algiers, remaining in North Africa until the mid-1960s. A baptised Catholic with Jewish roots, Spielmann was soon integrated into the Algerian art scene and became a firm presence in exhibitions of French North African art. In 1945 he received the prestigious Algerian Art Grand Prix, which definitively established his status as an Algerian artist. Spielmann remained in the country during its initial years of independence, where he also worked as a secondary school teacher. Nevertheless, he eventually left Algeria, spending the latter years of his life in the southern French port city of Toulon. A Central European, Spielmann became part of the so-called Algerian School and largely identified with the Arab culture. His artistic legacy, created at the end of the colonial era, bridges the cultural worlds of the imaginary East and West. This exhibition features over eighty paintings and largescale gouaches from institutional and private collections, and approximately half of the pieces were borrowed from the French portion of the artist’s estate. Most of Spielmann’s works will nowbe seen by contemporary audiences in the Czech Republic for the very first time.

Anotace k výstavě

Příběh Oskara Spielmanna (1901–1974) spočívá rozprostřený mezi kulturní světy pomyslného Východu a Západu. Moravský Němec a pokřtěný katolík s židovskými kořeny prožil více než tři desetiletí v Maghrebu. Po studiích ve Vídni a na pražské akademii se v polovině dvacátých let začlenil do řad brněnského uměleckého sdružení Scholle. S pomocí dvou stipendií odcestoval na jaře 1931 do Francie. V létě téhož roku se vydal z Marseille do Alžíru, kde se usadil společně se svojí partnerkou, malířkou a keramičkou Eugenií Czech. Středoevropan Spielmann se zanedlouho stal stabilní součástí alžírské výtvarné scény a také pravidelným účastníkem oficiálních prezentací umění francouzské severní Afriky. Události konce třicátých let, holocaust a následný odsun obyvatel označovaných za Němce z Československa definitivně rozhodly o jeho setrvání v Alžírsku.

Na severu Afriky se Spielmann pohyboval nejčastěji mezi Alžírem a Oranem, opakovaně tvořil a vystavoval v Maroku, a cestoval také na jih Alžírska, do BouSaâdy a dalších míst v poušti. Dobová alžírská kritika na sklonku koloniální éry jej označovala jako orientalistu a „našeho“, tj. alžírského umělce. Roku 1945 obdržel prestižní alžírskou uměleckou Grand Prix, která definitivně stvrdila jeho pozici alžírského autora. Navzdory tomu opakovaně uvažoval také o odchodu do Paříže, který se neuskutečnil čistě z kariérních a ekonomických důvodů, přestože i ve francouzské metropoli opakovaně vystavoval. Na přelomu padesátých a šedesátých let získal oficiální zakázky na výzdobu veřejných prostor. Jako pedagog na střední umělecké škole působil na generaci mladých alžírských umělců. I po zisku nezávislosti Alžírska roku 1962 dál vyučoval na Lyceu El Mokrani. Přesto ze svobodného Alžírska nakonec odešel a zařadil se tak po bok více než milionu tzv. pied noir, potomků Francouzů, kteří museli zemi opustit. Závěr života prožil v jihofrancouzském přístavním městěToulonu, který mu Alžír v mnohém připomínal.

V alžírském povědomí zůstává i dnes Spielmann poměrně známým, přetrvává zde vědomí jeho československého původu a je považován za autora, který citlivě reagoval na podněty arabské kultury, ilustroval arabské tiskoviny a stýkal se s alžírskými umělci. Pro Francouze je zatím spíše jedním z řady malířů, kteří v době mezi dvěma světovými válkami vyrazili za výzvami exotiky na sever Afriky. V České republice dnes zná Oskara Spielmanna jen málokdo. Jeho díla nevisí v expozicích ani v rodném Brně. Tuzemskému publiku se naposledy ve větším rozsahu představil v letech 1936 a 1937 na výstavách v Brně, Praze a Bratislavě. Na jaře 1969 připomněl malířovu tvorbu jeho synovec, historik umění Petr Spielmann, který připravil výstavu pod hlavičkou Židovského muzea v Praze ve Španělské synagoze. Od devadesátých let se jednotlivá Spielmannova díla dařilo postupně začleňovat do retrospektivních prezentací německy hovořící scény v Československu. Současná výstava v GAVU Cheb je první soubornou prezentací Spielmannovy tvorby. Navazuje na patnáct let trvající výzkum završený dvojjazyčnou monografií, vydanou v nakladatelství Arbor vitae. Výstava představuje na osm desítek maleb a velkoformátových kvašů z institucí i soukromých sbírek. Přibližně polovina exponátů je exkluzivně zapůjčena z francouzské pozůstalosti umělce, deset velkoformátových obrazů z raného alžírského období bylo zachráněno a pro výstavu nově restaurováno úsilím spolku Petr Spielmann Archiv.

Kurátor výstavy - Ivo Habán