Bosenský spisovatel Adin Ljuca (1966) studoval na univerzitě v Sarajevu srovnávací literární vědu a po svém zranění při obraně rodného města Maglaje a následném odjezdu z Bosny do Česka, ji studoval i na UK v Praze.
Bosenský spisovatel Adin Ljuca (1966) studoval na univerzitě v Sarajevu srovnávací literární vědu a po svém zranění při obraně rodného města Maglaje a následném odjezdu z Bosny do Česka, ji studoval i na UK v Praze. Už během svých studií v Sarajevu publikoval, byl zástupcem šéfredaktora předního sarajevského časopisu o současném umění. Po odchodu do Česka pracoval v řadě profesí (číšník, uklízeč, sedlář, chodil na komparsy), dnes pracuje ve Slovanské knihovně pražského Klementina.Ve svých povídkách se vrací ke své rodině, k přátelům, k pobytu v Bosně před válkou, za války i po válce. Řada povídek je o tom, jakým způsobem se uprchlíkům dařilo po válce začlenit se do nových společností ve státech, které je přijaly. Ljucovy povídky až omračují jednoduchostí stylu i přímostí výpovědi. Nevyhýbá se popisům válečných hrůz, on je prostě nepoužívá. V jeho povídkách jsou všechna traumata a osobní i národní krize skryta někde mezi řádky a přesto velmi jasně čitelná. Autorskými tisky doprovodil Aldin Popaja.