Dílo Louise I. Kahna (1901–1974) zaujímá zcela zvláštní postavení v poválečné americké a vůbec mezinárodní architektuře. Nachází se na rozhraní jednoho období, jež bylo pojmenováno jako „International Styl“, a rodícího se postmodernismu.
Jde o dílo zcela ojedinělé, bez možnosti napodobit ho nebo na něj navázat. Teprve když se Kahn blížil padesátce, nalezl svůj jedinečný výraz: proti rodícímu se luxusu a efektům honosnosti postavil radikální přísnost geometrie a nezvyklou prostotu materiálů. Není náhodou, že svého vrcholu dosáhl v chudých krajích jako Pákistán a Bangladéš, kterým postavil jedinečná vládní centra. První česká edice jeho přednášek a textů má pro české prostředí iniciační význam.