Americký architekt a teoretik Robert Venturi (1925) shrnul své velmi nekonvenční myšlenky o architektonické tvorbě do knihy Complexity and Contradiction in Architecture.
Vychází z názoru, že architekti neustále pozbývají na vážnosti, protože nerozvíjejí dostatečně svůj obor a místo toho, aby zvyšovali účinnost architektury přesvědčivým řešením staveb, zaměřují se na jiné obory, jako je sociologie, estetika či filozofie. Vinu přisuzuje funkcionalismu, který téměř bezvýhradně zamítá. Protiklad různých požadavků se projevuje i ve vztahu nové stavby k urbanistickému celku – co se hodí k samotné stavbě, nemusí se hodit k celkovému řešení ve spojitosti s okolím, protože navrhování směrem zevnitř ven stejně jako z vně dovnitř vytváří nutná napětí, která pomáhají dělat architekturu. A takové napětí, složitost a protiklad má Venturi rád. Plně těchto obtíží využívá, ba dramatizuje je, aby je bylo možno na stavbě postřehnout. Kniha Složitost a protiklad v architektuře je prvním a základním vyjádřením principů postmodernistického architektonického myšlení.