Rosenbaum

Hutný, přísný výbor básnických textů Marie Steinerové (1962) z let 1980–1999 je rozdělený na tři oddíly – Přísloví, Snít, Což bylo marno zpívat –, které spojuje vzácné a osobité poetické vidění.

Svou snovou distancovaností i prací s náznaky se autorka přihlašuje k poetice blízké skupině Vysoká hra, zejména tím, jak ponechává básnické tajemství nedořešené, jak pracuje s nedoslovností a stručností (... ach on je tak podivný / hýbá se / jsa nehybný). Dalším znakem této lyriky je neokázalý cit pro exotičnost a fantazijnost, zapojení jemné a někdy i kruté slovesné hry.