Jan Hísek Oko oblaku

Otto M. Urban hovoří s Janem Hískem o skutečnostech citlivých, hlubokých i faktických ve své podstatě. Obrazový doprovod je soustředěn na jeho obrazy a kresby z posledních dvou let, ve kterých nalézáme pozoruhodné napětí, tvary a barvy jakoby soupeří s kresebností a liniemi. Jan Hísek opět prokazuje, že je jedním z nejosobitějších umělců současnosti, i to, jak je jeho dílo pevně ukotveno na duchovních i myšlenkových základech.

Na tvých obrazech, kresbách i grafických listech se často objevuje motiv

anděla. Kdo jsou tví andělé?

Andělská křídla, která se dotýkají nebe a spojují bytost, která je vlastní se zemí, s lesem, s krajinou. V dřívějších grafických listech měli mí andělé jasnější podobu a vycházeli ze svatých, které jsem kreslil v dětství. V kresbách a obrazech postupně opouštěli původní podstatu, andělská křídla se připojovala i k rybám, zvířatům a drobným tvorům, či k mrakům, ve kterých měl být anděl obsažen. Důležitým se tedy stává to, že je obsažen v něčem rodícím se, středu, který rozvíří vesmír a křídly propojí vše, co je dosažitelné. V obrazech je již nebe nahoře i dole a po stranách, kompozice získává jiný smysl, jakož i anděl, který ji propojuje v různém ukrytí.

Publikace postoupila do užšího výběru v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2017 v kategorii Katalogy.