Na základě pozorování tristního stavu českých obcí a krajiny se architekt Michal Šiška (1979) rozhodl systematičtěji zabývat ohroženým nezastavěným prostorem mimo sídla, tedy „kulturní krajinou“.
Ke zlepšení stavu krajiny pochopitelně nestačí pouze drobnosti. Věřím ale, že věci malé mohou ty velké spouštět. Touto prací jsem se pokusil „dobít zásobník“ jednoduchých možností – otevřených, opakovatelných, inspirujících, nenákladných. Takových jako třeba alej. Možností pro „bezmocné“, kteří ví, že času není nazbyt.
Michal Šiška
Na základě pozorování tristního stavu českých obcí a krajiny se architekt Michal Šiška (1979) rozhodl systematičtěji zabývat ohroženým nezastavěným prostorem mimo sídla, tedy „kulturní krajinou“. V situaci, kdy současný stav veřejných financí, zejména astronomické vnitřní dluhy drtivé většiny menších měst a obcí, spravovaných většinou rozkmotřenými amatéry, kdy se ojedinělé úspěchy současné architektonické tvorby jeví spíše jako série zázraků, které tvář této země těžko změní, si uvědomil jednu věc – radost z povedené malé investice je stejná jako z velké. Často dokonce větší. Proto se věnuje mapování „malých věcí v krajině“, drobných realizací poutajících se k místu. Pokusil se je pojmenovat, sesbírat a vzkřísit, bez nároku na úplnost. Výsledkem jeho práce je sbírka námětů v podobě ilustrované knížky, kde proti kresbě stojí text, definující fenomén, ať jím je alej, altán, smírčí kříž, strom na rozcestí, vyprávěnka nebo útulna.