Kdysi a potom

Le Corbusier (1887–1965) bojoval až do pozdního věku s veřejným míněním. Usiloval o řád, přesný a ryzí výraz ve světě umělé přírody. To je společné jeho architektuře i jeho písemným projevům.

Jeho snahy dosáhnout nového spojení výtvarných umění, architektury a urbanismu cílily k nejvyšší ctižádosti: k poezii jako základní hodnotě života. Přátelské byly Corbusierovy vztahy s meziválečným Československem, právě Vítězslav Nezval ho jako první nazval básníkem. Polemika s Karlem Teigem „Obrana architektury“, uveřejněná poprvé v roce 1931 v časopise Musaion, vychází v našem výboru poprvé knižně ve své úplnosti. Jsme přesvědčeni, že tento základní dobový text, ve spojení s literárně vytříbeným rozhovorem, doplněným o řadu kratších textů a poznámek, vytváří celek, který širší čtenářské obci objeví svět tohoto velkého umělce.