Jan Hísek / Údiv větru

Jarní naděje po uvolnění napětí přinášela modř a během léta i s trochou zeleně vytvářela obrazy mořských nebo nebeských krajin, kde bytosti chtějí rády spočinout. Při podzimním návratu nebezpečí jsem naopak bytosti nechával projít utrpením a určitým přerodem k novému, v reji planet a v astrálním ohni. Jak modrá, tak červená navazují na má předchozí období, ale hutnost a použití barev navozují jinou atmosféru.
Jan Hísek

Kniha zahrnuje poslední obrazy Jana Híska (1965), jednoho z nejosobitějších malířů a grafiků střední generace. Autor hlavního textu Radek Wohlmuth pravdivě vystihl jejich podstatu následovně: „Obecně se dá říct, že současné obrazy jsou do značné míry reflexí ztišení a dlouhodobé samoty tak, jak je znenadání přinesla pandemická situace. Spolu s ní se samozřejmě také v dříve jen těžko představitelné intenzitě objevily obavy a pocit nejistoty, včetně úvah o křehkosti, zranitelnosti, konečnosti a pomíjivosti lidského bytí.“ Působivá plátna nás nenechají klidnými, byť zdánlivě vedou k pokojné kontemplaci. Je málo tvůrců, o kterých můžeme s plnou váhou napsat, že zobrazují autora samého, bez toho, že by byla popisná. Knihu doplňují stylizované portréty Jana Híska od Václava Jiráska, člena dnes již neexistující umělecké skupiny Bratrstvo. Kniha je bilingvní, česko-anglická.