Dagmar Hochová (1926) fotografuje zásadně černobíle, za přirozeného osvětlení (bez blesku), bez aranžmá, přirozené záběry provádí jakoby mimochodem, většinou tehdy, když se sžije s fotografovanými osobami, takže ani není považována za fotografa.
Scény nenahrává, nevyžaduje opakování, klade důraz na autentičnost a jedinečnost zachycovaného okamžiku, který předpokládá ve vývoji situace. Její pohled je i v neradostných situacích vždy lidský, ohleduplný, nesnaží se zdůrazňovat krutost života jako senzaci. Česko-italsko-německo-anglická tematická monografická publikace Porta portese zachycuje atmosféru italské ulice od šedesátých let do roku 1987.